Když mě zhruba v pět ráno vzbudil zvuk dopadajících dešťových kapek na střechu auta, mnoho důvodů k optimismu ohledně počasí jsem neměl. Ačkoliv nás škádlilo i v dalším průběhu dne, takové průtrže mračen jako v pátek jsme už naštěstí byli ušetřeni. Pokud chce člověk zvládnout sobotní program hned od začátku, musí si věru přivstat, neboť první kapela hrábla do strun už v deset hodin, což je pro některé obzvláště otrlé jedince, a že jich tam bylo, spíše večerka než budíček.

Zahajují domácí grindeři PROFESOR LEFEBRE, nabízející standardní smršť se dvěma vokalisty. Nic objevného, ale jako ranní rozcvička dokonale posloužilo. Jako jednu z pozitivních vlastností Obscene Extreme oceňuji to, že jsem při každé jeho návštěvě zaregistroval mně dosud neznámé a počertech kvalitní kapely. Se jménem GUIDED CRADLE jsem se setkal teprve před pár dny, když jsem někde zahlédl jejich novou stejnojmennou desku, která vyšla pouze na vinylové placce. Výborné vystoupení této pražské čtveřice mělo za následek, že jsem se stal jedním z jejích šťastných majitelů. Kapela mě dokázala upoutat svým pojetím přímočarého metalového rock´n´rollu ne nepodobného třebas právě DISFEAR anebo anglickým DISCHARGE. Jejich skladbám vévodí punková tempa, řádně nabroušené a hutné kytary a Ethanův hluboký chraplák. Výborná, energická a hlavně upřímná hudba od skvělých muzikantů. Pro mě jedno z nejmilejších překvapení letošního Obscínu.

O pražských M.A.C. OF MAD nebylo nějakou dobu slyšet. Přednedávnem se kapela opět probudila a v obměněné sestavě zahájila koncertní činnost. Tohle bylo na můj vkus hudebně až příliš triviální a moc tomu nepomohl ani plastický zvuk bicího automatu. Bývalo i lépe. To jihočeští EXHALE, pohrobci BIZZARE EMBALMING, se sypačem Čertem (GRIDE) za bicí soupravou a snad s nejmenším vokalistou na grindového scéně předvedli, zač je toho extrémní loket. Ukrutné tempo diktované Čertem není ani na chvíli zabrzděno a toto pojetí grindu, ač nikterak objevné či komplikované, se hodně líbilo a to tak, že EXHALE museli dokonce přidávat.

Odpolední blok startují zlínští MASS GENOCIDE PROCESS s jejich crustovou smaženicí, aby zhruba po půlhodině přenechali scénu italským zuřivcům C.O.S, kteří se předvedli v poměrně solidním světle. To samé se dá říct o tuzemských deathers DEFLORACE, u kterých bych už podle názvu (vím, vím, předsudky) čekal nějaký pořádný průser. To od domácích grindových veteránů PLASTIC GRAVE s Vlakinem (INGROWING) v čele jsem žádnou špatnost rozhodně nečekal, což se do puntíku potvrdilo. Ukázalo se, že ačkoliv tato banda vydává desky snad s ještě menší intenzitou než PINK FLOYD, vyplatí se na tyto nahrávky čekat. Prostě povedená grindová jízda od mistrů svého oboru. FORGARDUR HELVITIS jsou po SIGUR RÓS a ANDLÁT třetí islandskou kapelou, kterou jsem poznal. Podle informací to tito harcovníci drhnou už 15 let, což bylo na jejich setu poznat. Kapela předvedla grindcore ze staré školy a ačkoliv to nebylo nejhorší, bylo mi jasné, proč jsem o této kapele ještě neslyšel.

Němečtí death metalisté DEATH REALITY mi unikají, ale Portugalce HOLOCAUSTO CANIBAL si už jen kvůli jejich názvu nesmím nechat ujít. Vcelku podprůměrný gore grind se však vytrvalým fanouškům líbil. Ti letos za svou výdrž, s jakou okupovali prostor pod pódiem, zaslouží velikou pochvalu. Další z četných prohlídek dister spojených s masivním nákupem hudby má za následek, že mi uniká dvojblok COLLISION a MINDSNARE.

A propos distra. Jejich nabídka byla tradičně doslova zničující a popravdě nezbývalo nic jiného, než do Trutnova přijet s pěkně obézní peněženkou, aby se jí namístě mohlo pořádně pustit žílou. Kromě domácích metalových, hc anebo punk dister přijela i hromada prodejců ze zahraničí a co mě osobně potěšilo, byl fakt, že klasická vinylová deska prostě pořád žije! (já vím, už jsem s těma vinylama otravný). Ke koupi byly i takové kousky jako například PARADISE LOST – „Gothic“ v původní edici za 30 eur anebo GODFLESH – „Streatcleaner“ za 26 eur. K mání bylo i několik původních nahrávek art rockových kapel ze sedmdesátých let a tady se už ceny pohybovaly od 50 eur výš. Pochopitelně, že sehnat se dala celá řada klasických metalových alb od kapel jako KREATOR, DEATH, OBITUARY, AMORPHIS ... Hovoříme samozřejmě stále o vinylových deskách.

Z pozdně odpoledního programu mě celkem zaujali jedině grindujícící Holanďané STOMA s dvojicí vokalistů. Sice taktéž nic objevného, ale jako předkrm před hlavním večerním blokem ideální. Ten zahajují vynikající a možná, že zatím ne příliš známí SAYYADINA. Švédská čtveřice, pardon trojice + řecký bicmen, se skvěle uvedla už svými studiovými nahrávkami, z nichž ta poslední - řadovka „Fear Gave Us Wings“ – disponuje skutečně zabijáckým zvukem. Díky vynikajícímu nazvučení si tyto vypečené grindové sypačky můžeme vychutnat i živě a já se musím opakovat, když prohlásím, že švédská grind/crust scéna prostě vládne. Maximální nasazení, zničující palba bicích, minimální prodlevy mezi skladbami a vřelá komunikace s fanoušky. Bavili jsme se výborně.

O německých DEAD jsem věděl jen to, že na jedné z jejich desek je nahá žena s velikým řetězem a snad ještě, že hrají nějaký zvláštní death metal či co. V podstatě to tak i bylo, akorát ten přívlastek zvláštní bych zaměnil za klasický. Trio se uvedlo v poměrně solidním světle, a i když dle mého nenabídlo žádný nadstandard, death metal v jejich instrumentálně slušném provedení nemohl urazit. Mnohem vyšší rychlostí stupeň nasadili jejich krajané YACÖPSAE a bylo to skutečně na držení si klobouků. Zničující nasazení a tempo, ne nepodobné právě švédským soukmenovcům, byly hlavní devízy těchto výtečníků a dle mého názoru jsme viděli nejlepší německou kapelu na letošním Obscene Extreme.

Další zpomalení přinesli španělští veteráni z AVULSED. Těm jejich poslední deska „Gorespattered Suicide“ vyšla u Slováků METAL AGE. Jejich vystoupení bych s troškou přitažení za vlasy přirovnal k pátečnímu představení PUNGENT STENCH. Taktéž to byla hlavně poslechová záležitost, při které jsme si vychutnávali kytarovou práci Španělů. Dřevní death metal ze staré školy plný různých vyhrávek a sólíček působil do trutnovského večera velice příjemným dojmem. Upřímně řečeno jsem nečekal, že mě to bude tolik bavit, ale kouzlo trutnovské atmosféry zřejmě opět zaúčinkovalo. To švédská grindová legenda REGURGITATE mě příliš nenadchla. Oproti jejich mladším a mnohem dravějším krajanům na mě soubor působil snad až příliš ospale a omšele. Samozřejmě, že pánové se snažili, seč mohli, ale z mého pohledu tomu chyběla větší šťáva, nápad ...

To další dnes již legendární Španělé – krvežízniví HAEMORRHAGE – své příznivce rozhodně nezklamali. Přiznám, že od dob skvěle úchylné desky „Grume“ (1997) kariéru těchto patologů už moc nesleduji. V každém případě mají pánové a dáma energie a chuti stále dost, protože v Trutnově nabídli velmi povedenou krvavou šou. Hlavním aktérem je pochopitelně křikloun Lugubrious, jehož rejstřík patologických kulis je vskutku pestrý. Tu drží v ruce kus srdce, tu zase pěkný malý mozeček ve skleněné baňce. Stylové patologické představení za zvuků typického grindcore made in HAEMORRHAGE nabídlo hlavně pořádnou porci zábavy a o to určitě Španělům i šlo.

Další krvavá jatka nabídli jihočeští ISACAARUM, kteří se podle mého názoru taktéž vypnuli k vynikajícímu výkonu. Vůbec letos se mi zdálo, že nenapodobitelná a uvolněná atmosféra festivalu čím dál více působí i na vystupující, kteří na pódiu nezřídka málem vypustili duši. V případě ISACAARUM to rozhodně platilo. Jak jinak si lze vysvětlit doslova zničující tempo, které kapela nasadila hned první skladbou a ve kterém vytrvala celou třičtvrtě hodinu vyčleněnou pro její set? Chymus, ač určitě znaven kvantem povinností spojených s organizací festivalu, nastoupil jako velká voda a nebylo pochyb, že to bude hlavně o něm. Na jeho vlnu se naladil i nejeden fanoušek, a tak registrujeme první pokusy o orgie na pódiu. Po hudební stránce je asi zbytečné ISACAARUM představovat, ostatní se musí spokojit s konstatováním, že to byla pěkně extrémní jízda a že to kurva hnětalo!

Aby toho nebylo málo, tak svojí vodou do rozjetého mlýna přispěli i MALIGNANT TUMOUR, kteří mě přinutili k přehodnocení názoru na jejich existenci. Abych to vysvětlil, tvorba této bandy mi nikdy moc nevoněla, ale její současná podoba je úplně jiné kafíčko! Metalová image přímo jako ze žurnálu a paruka ve stylu amerických kriminálních seriálů ze 70-tých let zdobící basákovu hlavu a k tomu všemu nefalšovaná old school metalová jízda s hutnými kytarami a agresivním vokálem. Nechybí ani sólíčka a kytarově heroický závěr. Výsledek byl ten, že jsme se opět skvěle bavili a naše hlavy nezůstaly v klidu. Zpestřením pak byla další striptérská vložka za zvuků hudby z filmu FANTOMAS, která otevírala vystoupení MALIGNANT TUMOUR. Zůstalo však jen u pánské části, neboť dáma, ač úplně na mol, ztratila odvahu. Po chvíli se ji však ještě jednou podařilo vyšplhat na pódium, ale díky chatrné koordinaci pohybů způsobeném nadměrným množstvím požitého alkoholu, nastal krok zpět, přesně do míst, kde byly odposlechy, což mělo za následek prudký pád na zem. Asi nemá cenu popisovat stav, který si prožily naše bránice. Síly mi zbily ještě na shlédnutí ostravských DISFIGURED CORPSE s Vláďou Třískalou u mikrofonu. Nezklamali. Bylo to taktéž slušná grindová nálož.

Přiznám se, že na úplně poslední kapelu vystupující na Obscene Extreme nikdy nečekám. Důvod je prostý a hlavně sentimentální. V tu chvíli si totiž člověk uvědomí, že to opět tak rychle uteče a že má opět přes sebou roční čekání. Nedá se nic dělat. Obscene Extreme 2005 je minulostí a v jeho bezprostředních hodnoceních se musím opět uchýlit k superlativům. Čert vem počasí. Ani to nezabránilo, aby i letošní ročník nabídl ještě lepší kapely než loni, ještě lepší zábavu než loni, ještě lepší atmosféru ... Zkrátka stoupající úroveň festivalu byla opět potvrzena. Svědčí o tom mimo jiné i skvělá zvuková aparatura a velkoplošná obrazovka, na kterou byly kromě dění na pódiu promítány i fragmenty z filmové klasiky METROPOLIS a japonské úchylnosti TETSUO. Pořadatelům patří další veliké díky a teď už zbývá jen totálně otřepané klišé: „Za rok nashle!“